Extchýně neustále bagatelizuje moje prosby

Možná podobné téma jako to o tatínkovi, ale zajímá mne, co vy na to a jak byste v mé situaci argumentovali.

Vztah mé ex-tchýně s mojí dcerou je úžasný, obě se na sebe těší, babička by se pro vnučku rozkrájela, musím přiznat, že si jsou i bližší než s mojí mamkou.

Moc dobře vím, že je to z velké části i kvůli tomu, že babička dovolí všechno. Nepožaduje nic. Den nemá žádný řád, hračky které se vytahají se nemusí uklízet "protože by se s tím zdržovaly od hraní a babička má pak v týdnu přeci času dost" KDyž není hlad, nemusí se snídat/obědvat/večeřet a hlad není, protože chipsy, oříšky, čokolády a jiná káka jsou vždy po ruce....

To až tak neřeším, je to tak jednou do měsíce, v duchu se zlobím, ale babičce jsem nikdy nic nevyčetla.

ALE je situace, ve které babička veškeré mé prosby a zdůvodnění proč jí o to žádám, aby to bylo tak a tak smete ze stolu se slovy "ALE VŽDYŤ O NIC NEJDE, TAK TO BUDE JINAK" a mně v tu chvíli může vzteky vzít čert. Posuďte, jestli toho chci moc:

Dohodneme se na čase, kdy si pro dceru přijedu, požádám jí, aby dcera byla nachystaná, protože pak pokračujeme na tu a tu akci v nějakém čase, přijedeme si pro dceru A ONA JE V DOMÁCÍM, NEZABALENÁ, NEPŘICHYSTANÁ.

Už jsme odbourali pojmy jako PO SNÍDANI/PO OBĚDĚ/ protože občas ještě v půl třetí nebylo po obědě, ale hned jsme odjet nemohli, protože se dovářel oběd speciálně na přání vnučky. Takže jsme se dohodli na přesnou hodinu A ONO TO BYLO TO SAMÉ V BLEDĚMODRÉM. Teď už jsem to dovedla k takové dokonalosti, že cca hodinu před danou hodinou telefonuju babičce jestli je vše ok, že už jedeme, že se bude doopravdy dít to co bylo naplánované a doopravdy si dceru potřebuju vyzvednout a hned jet A ONO TO JE ZASE TO SAMÉ, TENTOKRÁT V BLEDĚFIALOVÉ, naposledy nejenže nebyla najedená, zabalená, ona se na dohodnutou hodinu teprve úplně promočená vrátila s bobama z kopce.

Pokouším se to vyladit už třetím rokem a stále nic. Nejvíc mě mrzí, že babička pak stojí v kuchyni a popohání dceru a ta pak ve spěchu teprve balí učení, tahá z postele putovního plyšáka a teď po vánocích se ještě navíc jak na trhu s babičkou dohadovala, co z těch dárků si vezme domů a co zůstane tam.

A já pokaždé jak naivní koza si myslím, že teď už to doopravdy klapne a ono nic.

Nechci, aby dceřiny výlety u babičky přestaly, nechci tím ani babičce vyhrožovat, ale JAKÉ ARGUMENTY POUŽÍT, aby začala brát moje prosby vážně?

Třeba teď naposledy jsem si nechala rezervu 40 minut, ale stejně - převlečení, zabalení všeho a kousek oběda trvalo hodinu........