Re: Tchýně neustále bagatelizuje moje prosby

Děkuju všem za reakce, pohled z jiného úhlu mi pomohl, už jsem sama nevěděla jestli jsem tak náročná exsnacha nebo co se vlastně děje.

Ono teď naposled to byl doopravdy extrém, protože se odvážely dárky a byl sníh a byla tam skoro týden, takže fakt hodně věcí.

Ono to je takové míchané, je to domek se dvěma byty, ex tam přebývá pokud není s jeho životní láskou. Dcera k babičce jezdí různě. S otcem je určený každý druhý víkend, ale někdy má ex práci, někdy má jeho vyvolená nemocné děti, někdy má dcera rýmu a on jí nechce aby nenakazila její děti, takže náhradní program je babička. O prázdniny má ex v létě 2x14dnů, zimní, jarní střídáme. Obvykle si nedokáže udělat volno na celou jeho část prázdnin, takže opět - babička jako vítaný náhradní program. Někdy dcera sama poprosí, že dlouho u babičky nebyla a chce k ní - pokud to lze, vyhovím.

Správně by to mělo být, že dceru otec vyzvedává doma a domů ji přiváží, ale když je dcera u babičky, většinou jí otec vyzvedne doma a vyklopí u babičky, pak pokračuje k jeho milé a já si dceru vyzvedávám u babičky, protože otec ji není ochoten dovézt zpět a dcera by tím pádem seděla doma. Samozřejmě už došlo i na tohle, dcera byla smutná, ale to se nedá nic dělat.

Program po vyzvednutí u babičky je obvykle takový, že jedeme buď k našim - je to cca na půl cesty a jeli bychom tam stejně a dcera je taky ráda vidí - a obvykle se tam srazíme i se ségrou. Jako není trága přijet tam +- hoĎka, ale když má třeba mamka nachystanou nějakou mňamku, tak se na nás čeká, protože si obvykle děláme takové slavnostnější posezení.......... Někdy má zase dcera domluvené kamarádky domů... Spíš to jsou takovéhle drobnosti, nebo třeba pak já nebo partner musíme na noční nebo odpolední........

Jasně že už jsem párkrát nakládala ušmudlanýho hladovýho smraďocha a půlka věcí, které nebyly nezbytně nutné prostě zůstala u babičky do příště, ale ne vždy je to možné.

Jenže já jí tentokrát doopravdy prosila, ona slibovala že to bude včas, protože jinak bych si dceru vzala o den dřív, volala jsem předem a stejně. Asi to doopravdy dělá trošku schválně, trošku je prostě takový chaotik. A jasně, že k tomu pak dceři řeknu svoje, jasně, že se snažím přenášet zodpovědnost na ní, jenže musím opatrně. Ona babička je možná tak neschopná, ale spíš všehoschopná, a důvěřivou dětskou dušičku dokáže fakt dost dobře zmáknout. A jasně, že od příště už na její dušování se nedám, bude to tak, aby to bylo bez nervů.

Ona babička sice dokáže jejího syna poslat někam, když u ní ječí před dcerou, ale stále je to její vymazlenej rozmazlenej hošík a kdybych se já víc snažila, tak od nás neodejde....

Varianta ať si teda trhne nohou a dceru neuvidí je také možná, ale..... to by byl extrém, který by mne sice nenutil dělat ze sebe občas debila, ale dcera by přišla o milující babičku, dědu už má jen jednoho nemocnýho, druhá babička taky není žádná hitparáda, je unavená z péče o nemocnýho tátu, a vlastní táta........... kapitolka sama pro sebe.