Re: Jak jste překonali strach z řízení?

Ananto, taky jezdím jen chvilku, pořád ještě mám nalepené "zetko" :) Mám řidičák dvacet let a teprve teď v létě jsem začala jezdit sama - bylo to kvůli nezávislosti a taky kvůli studu - najednou jezdili mladší a dokonce dcery mých kamarádů! :)

Začínala jsem úplně znova. Jezdil se mnou po nocích kamarád po jeho odpolední, první jízdy byly fakt hodně o stresu, říkal mi úplně všechno, první dny to bylo "dej si pás, světla, jednička, povol spojku, jedem.. dej si 3,4 / podřaď" apod. Každý večer zkoušel - dneska parkování, dneska křižovatky...
Za týden mlčel a já se v tom cítila sama a bála se, že se před ním zesměšním nějakou banální chybou.
Pak jsem musela sama ve dvě hodiny odpol. v nějvětším provozu do města - jela jsem podle ostatních a šlo to, nejhorší, co mě potkalo byla neznalost parkování v centru a já tam nechala fůru peněz za parking :)
Jezdím většinou stále stejné trasy, při změně bloudím - to je asi větší problém, ale ty máš navigaci, tak to zvládneš! Dítě jsem do auta vzala až tak po měsíci. Pořád si uvědomuju svoje nedostatky a vyhýbám se jim - parkuju jen tam, kde se na to cítím, radši si dojdu, používám ručku při rozjezdu, kde si nejsem jistá atd.

Nejvíc ti pomůže jezdit, jezdit sama a získávat jistotu - stejné, známé trasy, klidně jen tři km do obchodu - připadalo mi to směšné, ale nakonec mi právě tohle dalo nejvíc.
Půjde i tobě, uvidíš! A za pár měsíců uvidíš, že na cestách jsou mnohem horší řidiči a na to musí člověk dávat bacha jako začátečník i jako zkušený šofér :)