Re: Velmi akční syn

Mám doma podobný exemplář a mužu tě ujistit, že bude pár let ještě hůř a hůř. Kolem toho 2., 3. roku to u nás bylo přesně jak popisuješ, nepatrný náznak zklidnění (ale fakt nepatrný)jsem zaznamenala po 5. roce věku (ale zase mě ničil jiným způsobem,jako např, cílené provokování atd.), v 6 a půl šel do školy...uf, ani nevím, jak je možné, že jsem tu první třídu přežila teď mu je 8 a kus a dá se říci, že už je to podstatně lepší a občas se s ním dá rozumně dohodnout.
Jen pro ilustraci ve dvou letech např vlezl na střechu auta...a vymačknul tam koleny důlky ve střeše, u jídla neposeděl ještě loni ve školní jídelně atd. atd. S kočárkem jsme zcela skončili už v jeho roce a půl, kdy dokázal uprostřed 4-proudé silnice si sám rozepnout kšíry u golfáče a během vteřiny vyskočit z kočáru.Pak už nikdy v kočáře nepobyl ani minutu a všude chodil....tedy spíš tryskem běhal po svých. Ve 3 letech jsem se ho jednou na dovolené snažila utahat 6 km procházkou...výsledek byl ten, že mládě bylo i poté čilé jak rybička a plné energie, zatímco mě nateklo koleno a 3 dny jsem kulhala a nemohla na nej pořádně došlápnout. Těch šíleností bylo tolik, co vyváděl, že bych mohla sepsat knihu. Teď to hrozně rád poslouchá, když mu líčím, co všechno dělal, když byl malý a sám se tomu diví, jaké byl číslo. A já se divím, že ještě nejsem ve cvokárně...