Re: Velmi akční syn

Hele, jak už jsem psala výše, tak naše mládě bylo jak motorová myš v tomhle věku a ještě dlouho poté. Taky vůbec nehrozilo, že by se chvíli zastavil a s něčím si hrál. Když jsem - já naivka- se mu snažila něco přečíst z knihy, vyskočil, knihu chňapnul, zahodil, roztrhal a pokračoval v lítání, lezení po hůrách...Naštěstí vzdycky po nějakém čase odpadl a usnul, takže třeba kolem poledne se mi podařilo se v té době, kdy na chvíli vytuhnul, konečně nasnídat, dojít si na WC, nepatrně se zcivilizovat atd., když se probral, tak se zase pár hodin nedalo dělat vůbec nic, jen zachraňovat jeho či zařízení domácnosti či ho honit někde venku...neposlechl ani slovo ještě v 5 letech...Nicméně od 2 let chodil pár dní do jeslí a tam byl hodný, od 3 denne celé dny do skolky a tam si ho tak ucitelky nemohly vynachválit, ovsem jen jsem pro nej prisla, zacal provokovat, predvádet se, zlobit, proste chovat se stylem:"Hele, jak mám tu moji mámu na háku...koukejte, jak ji vytočím, ta zase bude šílet..." Dnes fakt nevím, jak jsem vůbec tu dobu přežila, každý, kdo ho jen viděl, tak mi říkal, jak je hyperaktivní a kdesi cosi...nikde jsem s ním u žádných odborníků ale nebyla, nejsem sběratel nálepek a diagnóz...Ted je z nej fajn kluk, který me sice rád jeste obcas vytočí (ale já jsem velmi lehce vytocitelná, takze kdo by odolal, ze), nicméne ve skole patrí k nejlepsím a delá nám radost. Vzdycky jsem ho nazývala zdivočelým nikoliv hyperaktivním a nebo že to má po dedeckovi, coz je absolutní pravda, ten byl v mládí taky divoch, zatímco já i manžel jsme naopak velmi tišší, neprůbojní, klidní já tedy hodně vzteklá ale v žádném případě ne temperamentní), v detství jsme oba byli poslusní, hodní, zatímco deda byl samý průsvih