Re: Kolegyni vyhodili z prace

Kudlo, souhlas, taky vnímám, že lidi (ne všichni, ale většina ano) jsou svým způsobem "rozežraní" a ani to nevnímají. I já, my, abych si nehonila triko.
Máme (většina z nás) mnohem mnohem víc, než co k obyčejnému životu potřebujeme a není nám to dost a nejsme za to, co máme, dostatečně vděční.
Vedle je diskuze o válce...často se tu píše o utečencích z jihu a východu...chtějí do Evropy, do zemí blahobytu .
Kolikrát vzpomínám, jak jsem dřív chodila na víkendový nákup s jednou igelitkou .
A když si vzpomenu pár desítek let zpět - písničky - babiččiny lidovky z vesnice a realita - maso jen o víkendu, brambory přes týden pomaštěné byly lahůdkou, jáhly, kroupy, lívance, bramborové placky, zelí, polívka...voda z pumpy, praní v potoce, teplo jen z kamen v sednici ...
Samozřejmě teď žijem jinak, než dřív - ale vážně to není tak dlouho...až si kolikrát říkám, že připravujeme děti na život blbě, že mají moc vysoký standard....vždycky se líp zvyká na lepší.

Osobně si teda myslím, že by člověk neměl chtít o mnoho víc, než nač reálně má...a ohledně vysokých hypoték bych byla vůbec hodně opatrná, berou se na 20, 30 let...to je strašlivě dlouhá doba.
Letos jsme oslavili 30. výročí svatby - a když se kouknu zpátky, je těch 30 let strašlivě dlouhých, tolik se toho událo, tolik se toho změnilo, a to i ve finanční oblasti, i když naštěstí u nás tak nějak vzestupně (ale hodně pomalinku a opatrně).
Pokud si člověk bere vysokou hypotéku, měl by mít nějaké jištění - možná aspoň v širší rodině, v nějakém dalším třeba nemovitém majetku, v akciích, prostě - někde. A měl by si určitě hlídat, aby nikdy nejel finančně na doraz. Může být časem líp, ale může být i hůř a na ty hubenější časy je nutné pamatovat, aby se nedostal do velkého presu a bezvýchodné finanční situace a exekucí.

Jinak k původnímu tématu - z mých zkušeností - dobrý pracovník s dobrou pracovní morálkou a příjemným vzezřením a vystupováním si ve větším městě práci najde brzy i dneska, pokud neupadne do nějaké sebelítosti a pocitů křivdy a nesrazí si přiměřené sebevědomí.
Brala bych to jako výzvu a těšila bych se na jinou novou práci a jiný kolektiv ...a novou příležitost. Holt i zaměstnavatel má právo si lidi vybírat ...