Re: Hluk od sousedů

Mandelinko, když podle mě záleží hodně, jak a kde kdo bydlí. Pokud bydlím v řadovce, kde je zatím soukromí málo a přitom každý po nějakém tom soukromí prahneme, tak si myslím, že kohouta si tu nikdo nepořídí; stejně tak tu nemá nikdo venkovního psa a navíc nevěřím, že pes nejde umlčet - minimálně ten náš jde... ano máme jorkšíra, který je venku jen občas, ale v dětství jsme měli boxerku a táta jen houkl "ticho" a ona opravdu sklapla - když nesklapla, tak šel táta vyhánět např. kolotočáře
Kohouta člověk snad ani neřeší - nepamatuji si kdy, že by si někdo stěžoval, že ho vzbudil kohout, ani z dětství si nepamatuji, že by mě kohouti obtžovali
Určitá míra ohleduplnosti je podle mě ale na místě vždycky. My máme dvě děti už větší a rozumnější - nicméně také umějí udělat "kolotoče" když nejsme doma. Samozřejmě dostanou vyčiněno, domluvíme jim a doufáme, že si příště dají hudbu méně hlasitě... Nicméně není to pravidelně a je to spíše ojediněle... jenže máme sousedy, kde každý má jedno dítě, mezi sebou nemají plot a když jsou ti dva malí dohromady je to řev, řev, pištění (kdy opravdu nevíš, jestli píská na píšťalku nebo piští), řev maminek, které je okřikují, řev dětí, když je jedno více umravněno; ještě mají ořvanou švagrovou, takže občas je to opravdu možné jen doma v RD se zavřenými dveřmi...
Jelikož ten řev dětí a jich (z jejich strany) a dalších x omezení pro všechny okolo - vcelku často rádio, které si soused pouští venku a nutí nás ho poslouchat, táborák 3-4 metry od našeho domu, kde pálí kdejaký bordel a my nemůžeme ani pootevřít okno... např. venku 40°C a on dělá táborák a opéká si buřty...; o víkendu lezou ven s dětmi klidně v 7 hodin a udělají budíček všem okolo pořváváním na sebe se sousedem nebo s ženou nebo ořvávají děti... díky Bohu jezdí vcelku často pryč, a tak nějak jsme se naučili se některým věcem zasmát... zvykli jsme si na ně; jim možná začalo docházet, že lepší jsou klidné vztahy, a tak se učí také brát ohledy Nicméně když tu naše holky se sousedovými dělaly minulý týden jeden den a večer opravdu bugr, tak jsme je nechaly... není to pravidelně a skončily ve 22 hod. Brali jsme to částečně i jako výchovný koncept - hezky ať poznají, jak je to strašně příjemné pro nás když "oni mají svůj den".