Re: Léčba a rodina pacienta

Zažila jsem oba druhy - z poslední doby: dva lékaři, kteří opravdu chtěli pomoct, uměli. Jeden z nich dělal (dle mého názoru) i podstatně víc, než musel, jenom aby pomohl děcku. Druhý řešil něco, co je pro něj celkem běžné, ale i přesto dával najevo porozumění a pochopení. Oba se k pacientům nechovají jako k věcem, ale i když jsou evidentně unavení k padnutí, dokážou jednat lidsky.
Pak jsme zažila dva lékaře na pěst - od začátku arogance, přezíravost, dokonce i výsměch nemocnému dítěti. Pravda, když jsem pak přišla s místní lékařskou kapacitou, která se mnou evidentně jednala jako se sobě rovným člověkem, tak se chování o kousek zlepšilo. Jenže nakonec stejně pomohla až změna lékaře.
Z delšího období jsem nabyla dojmu, že lékař, který opravdu umí, se k pacientům chová minimálně "rozumně", každopádně je ponižuje a nejedná s nimi jako s mentálně retardovanými (co si myslí je jejich věc, to je mi fuk).