Re: Hodnocení po prvním měsíci .. co na něj říct?

Jj, dvojčata. Oni jsou do učení celí žhaví. Začínáme číst slabiky - učí se rozlišovat krátkou dlouhou, atd. Jde to dobře, baví je to. Kdyby měli normální HODNOU MILOU učitelku, nechala bych je v běžné třídě, vím, že by to krásně zvládli SKORO s kýmkoli. Bohužel tohle štěstí jsme neměli. U nich šlo o zdraví - pořád tam je ta mnohočetná potravinovka a oni skoro přestali jíst, zase je denně bolelo bříško, byli ukńouraní, zamračení, před školou málem plačící...to fakt nešlo nechat. Trhalo mi to srdce, tak jsem jen naťukla, co by tomu říkali, kdybych se zkusila odtud dostat - a oni se nadchli, Honza by šel KAMKOLI jinam. Tomášovi se moc nepozdávala jiná škola (ono by to taky mohlo dopadnout podobně), ale na DŠ se hned tvářil souhlasně. Mno a pak se to tak nějak seběhlo bleskovou rychlostí, že jsem se zeptala na Březové a dověděla se, že se blíží konec září = deadline zápisu do školní matriky = převod bude HNED nebo to nepůjde (on dává stát za domškoláky jen 1/4 co na normální, ale po 30.9. už by nedostali nic). Vzhledem k situaci jsem volila "hned". Musela bys je vidět, oni jsou TAK nadšení do vědění, ale tohle psychicky nevydýchali. I když oni měli těch špatných známek málo, pořád tam bylo to, že kolem (ostatním dětem) padají jak sníh v lednu, pořád sekera za krkem, nic příjemného. Navíc jak se tu někdo zmiňoval v jiné diskusi - paní uč. zvyšující hlas, což třeba nebylo na ně, ale působilo to na ně. Takže se řeklo "nebavte se, už vám to nebudu opakovat" a oni vnímali jen to obecné "už vám to nebudu opakovat". Tím se zase báli na cokoli zeptat = udělali chybu z nevědomosti /nepochopení zadání = špatná známka, prostě začarovaný kruh. A když to dám dohromady s tím, že Martinovi jsou 2 a jak znám naše v raném věku neadaptabilní děti, počítala jsem se 4 doma, tak ty 2 roky s domškolou u nás nic neomezují/zásadně nekomplikují. Pak by se měli vracet do docházky, ale uvidíme no.