Re: Nějak mi ty oslavy začínaj přerůstat přes hlavu

tak třeba my jsme docela velká rodina, slavíme společně narozeniny mých rodičů, mé babičky, bratra, jeho ženy a syna, sestry, mého muže a našich dvou dětí, prakticky ve vyjmenovaném složení, pak jezdíme přát zvlášť mým druhým prarodičům na venkov a tchýni s tchánem (ve větším počtu pouze kulatiny). občas do toho kulatiny někoho ze širší rodiny...
já mám teda výhodu, že moje máma stojí o to, abychom slavili převážně u nich (k nám do dvoupokojáče bychom se stejně ani nevešli) a nevadí jí zajištění catteringu (je to svatá žena, chvílema ), za hezkého počasí se takto slízáme mimo brno poblíž druhých prarodičů - máme tam vinohrad se sklípkem a zázemím.
ale neslaví se nutně v termínu, často se domluví více lidí s termínem narozenin poblíž sebe, jinak bychom nedělali nic jinýho. já to mám třeba moc ráda, mimo oslavy se s rodinou stýkáme tak spíš míň než víc.
na tvém místě to beru jako přípravu na to, že bude hůř - z lásek se stanou zákonné družky a přibydou třeba i nějaká děťátka... ale samo že jak si to uděláš, tak to budeš mít, povinný to není. jen hezký (pro mě, že)