Re: Haněný kult dítěte-není to všechno náhodou tak trochu jinak?

Myslíš Andreje Ruščáka, četla jsem to chvíli po tom, co to vyvěsil, a tehdy tam ještě moc komentářů nebylo. Většinou se mi jeho články líbí, mají hlavu a patu, dozvídám se něco nového a/nebo si uvědomuju něco "starého". Ale tenhle mi taky připadal takový chaotický, jako že míchá dohromady jablka a hrušky, prostě že ty souvislosti se mu nepodařilo dotáhnout, i když v hlavě si to dohromady dát dokážu, co jako asi tím chtěl říct.

"Kult dítěte" je taková nálepka, kterou používají lidé, kterým se zdá, že se to se zohledňováním dětí a jejich potřeb v některých ohledech přehání. Rozhodně existují lidé, kteří to přehánějí, je to celkem předvídatelná reakce na výchovu předchozí (naší) generace, prostě kyvadlo se vyhouplo do druhého extrému (ale řekla bych, že už se zase vrací ke středu). Podle mě je jádro pudla v tom, rozeznat, co jsou skutečné potřeby dětí. A skutečnou potřebou dítěte není, aby mělo zajištěno 100% bezpečí nebo aby se mu dlouhodobě 100% přizpůsoboval program rodičů. Naopak se potřebuje úměrně věku naučit dávat na sebe pozor samo, potřebuje vidět své rodiče při práci a ve společenském styku. Jde o to použít zdravý rozm a cit, a najít rovnováhu, která bude optimem pro obě strany.

Konkrétně od AR mi ten článek přišel trochu jako obhajoba toho, že dává syna od roka věku do školky. V Norsku, kde žije, je to obvyklé, a vždyť přece ve Francii či USA je to ještě horší. Myslím si, že tato společenská norma skutečným potřebám dítěte neodpovídá. Podle povahy dítěte může být úplně v pořádku, že ho od půl roku čtyři hodiny denně hlídá otec/babička/chůva, ale kolektivní zařízení pro děti mladší dvou let není nic dobrého.

Dítě není malý dospělý, ale v některých ohledech si zaslouží úplně stejné zacházení, s jakým se chováme k jiným dospělým. Zejména respekt. Jistě že dítěti nedovolím, aby vběhlo do silnice nebo šlo v zimě ven bosky - zabráním mu v tom, ale nebudu ho trestat, nadávat mu, ponižovat ho - prostě mu v tom zabráním s respektem.