Re: Jak jste na tom s trpělivostí?

Jsme užvaněná rodina a jsme celkem nacvičení na to, pouštět ke slovu i ostatní (akorát tatínek začíná být k stáru čím dál nepřerušitelnější).

U starých lidí nebo lidí, které něco závažnějšího trápí, umím naslouchat (někdy hladce, někdy mě to stojí jisté úsilí, ale když to považuji za důležité, vydržím). Průšvih je v tom, že zapomínám detaily (kdo má kolik vnuků a vnuček, jak se jmenují, jak jsou velcí, občas bohužel i co se aktuálně děje). Většinou to není problém, protože mi to vyprávějící staří lidi sdělí tak nějak znovu, mívají svoje oblíbené příběhy a náměty, ale už jsem přemýšlela, že si zřídím deníček, kam si budu psát, co koho trápí, abych příště věděla a nemusela maskovat, že si nemůžu vzpomenout.

Trpělivost nemám se dvěma věcmi: podrobným líčením jakýchkoliv filmů (sestřenice dokáže vyprávět film 2x déle než trval) a se storkami mé starší dcery, které spouští na prostý dotaz stylu "skočíš do obchodu?" (tam totiž vím, že neskočí, a ptám se informativně a raději bych slyšela prosté "nestíhám" než lamentační líčení všeho, co ji čeká )