To velmi záleží na tom, zda má mluvčí alespoň minimální soudnost ohledně závažnosti sdělení, základní schopnost držet se tématu a vynechat naprosto nepodstatné a nesouvisející detaily, a rozčlenit dvacetiminutový hovor do dvou a více souvětí. Moje mamka tohle všechno postrádá, často jsem jí telefon ani nezvedala nebo její hovor razantně zkrátila, k větší trpělivosti mě donutila až nedávno. Rakovinou.
Nevybavuje se mi nikdo jiný, u koho bych měla pocit, že si tak neváží mého času, resp. je absolutně mimo v očekávání, kolik "volného času" mám a jakou mám představu o jeho smysluplném využití. Jiným lidem stačí minuta dvě, aby řekli, co mají na srdci...
Uvědomuju si, že když s ní mluvím osobně, není to takový problém. Tak mě napadá, že bych si kvůli ní mohla pořídit hands-free
. Ona může hovořit o tom, že potkala XY z horní dolní, když šla tam a tam, a ta jí řekla to a to... a já při tom zryju česnekový záhon. Je toto naslouchání, když jde o věci zcela nedůležité? Teď jsem s ní probírala věci, které důležité jsou - ohledně její nemoci, léčby, možných příčin... a když jsem se dotkla toho, co považuju za jádro pudla, šokovala mě rázným prohlášením, že toto se jí netýká. Jsme na jiných úrovních, míjíme se, nedokážu jí sdělit, co bych ráda, bojím se, že není schopná to přijmout, unést, správně s tím naložit, že by jí to víc než pomohlo ublížilo.