Re: Jde překonat zklamání?

Jasmin, podívej, já jsem měla kamarádku, s níž jsme si moc rozuměly, ledacos jsme podnikaly, měly stejné zájmy.
Byla jsem za to přátelství ráda, vážím si lidí, kteří mi sednou, protože takových není na světě nadbytek.
Odstěhovala se do ciziny, byla jsem tam za ní, pak jí ještě psala, ale z její strany najednou ticho. Vůbec nevím, co se stalo, ale nepátrám po tom. Ano, mrzí mě to, ale respektuji, že lidé dělají i věci, kterým nemusím rozumět. Nemyslím na ni ve zlém, jsem vděčná za to, že prošla mým životem a obohatila ho a kdybych někdy v budoucnu zavítala do místa, kde žije, jsem připravená ozvat se a bude-li zájem, zajít třeba společně na kávu a popovídat o životě, jako by žádná proluka v našem kontaktu nebyla. Když zájem nebude, respektuji a neřeším.
Lidé mi do života vstupují a zase vystupují, beru to tak, že každý mi něco dá a když mám štěstí, doprovází mě životem déle, a i když ne, také to byl dar