Re: Kolik znáte obětí?

1) 2) 3) jednu - sebe
4) myslíte si, že některá z těchto obětí si zapříčinila svou viktimizaci? Odpověď je složitá. Ten útok byl nečekaný, zákeřný.. nijak jsem neprovokovala. Jen v té době už věděl, že chci od něj (násilníka) odejít... Bylo u toho opodál moje šestileté spící dítě. Bránila jsem se, ale nepřemohla jsem ho. Je to pět let zpátky. Co si vyčítám... nepochopila jsem dosud, že jsem nekřičela tak, abych malého vzbudila... já jsem se bála, že se vzbudí, nechtěla jsem, aby to viděl...a byla jsem úplně ochromená, bránila jsem se jen fyzicky.. Chránila jsem syna, a ne sebe. Tím se trápím. Násilník byl otec syna, odešla jsem definitivně z domu den poté, zatímco byl ve vazbě.
Pak se můžeme bavit o sekundární viktimizaci. Ve wiki píšou, že může být mimo jiné způsobena "nevhodnou podezíravostí vůči oběti". Vyšetřování bylo extra nepříjemné, to mohu potvrdit. Nedokážu posoudit, nakolik byl takový způsob vyšetřování nutný, ale měla jsem pocit, že mi nevěří, bohužel věřili, jak jsem zjistila až později..., ale já to "projela" jinak.
5) kolik z těchto obětí nahlásilo trestný čin policii? A pokud to víte, byl za to v tom případě někdo odsouzen? Na policii jsem to nahlásila ihned, protože tato akce byla pro mě jistou poslední kapkou, toto jsem si už nemohla nechat líbit.. Odsouzen nebyl. Na jeho nátlak, srdceryvné dopisy a maily (...přece nechceš, aby náš syn byl synem kriminálníka...atd.), sliby o klidném rozchodu a majetkovém vyrovnání jsem během vyšetřování stáhla oznámení (omlouvám se, pokud nepoužívám přesnou terminologii)- byla jsem velice hloupá a naivní, chtěla bych, aby ženy v podobné situaci věděly, že toto nikdy nemohou, nesmí udělat. Považuji to za největší chybu ve svém životě, možná další taková byla vůbec potkat toho člověka, co byl můj exmanžel a dát se s ním dohromady.
Protože to pravé peklo s tímto člověkem, který má psychopatické rysy, teprve nastalo. A trvá.