Re: Kolik znáte obětí?

Ledo, tak ta si za to rozhodně nemohla. Prostě měla smůlu, že narazila na pitomce a násilníky v jedné osobě. Říct, že si oběť za znásilnění může, protože se v noci dala do řeči s partou kluků, to je tedy síla.

A že za nimi běžela když jí ukradli věci - dost možná to byla podvědomá reakce, zkrat ze šoku.

Několikrát v životě jsem se dostala do vyhrocené situace, jednou šlo i o život a pokaždé mě zpětně překvapilo, jak jsem reagovala. Člověk je prostě v šoku, vyvedený z míry (i když tak pro okolí nevypadá) a na zdlouhavé přemýšlení prostě není čas - vlečen okolnostmi se člověk musí rozhodovat ve zlomcích vteřiny.

Např. jako náctileté se mi stalo, že mě rodiče poslali něco vyřídit ke svému známému, chlapovi kolem 60-tky, celkem dobře jsme se znali. V mé přítomnosti opravil co bylo potřeba a když byl hotov, otočila jsem se a šla jsem pryč. On šel za mnou, najednou mě zezadu objal a začal mě osahávat, přitom šeptal ať se nebojím.
Vyprostila jsem se mu a utekla jsem. Co mě ovšem překvapilo, že jsem nedokázala křičet. Nevydala jsem ze sebe ani hlásku, přitom nedaleko od nás bylo několik lidí a byl tam klid, jistě by mě slyšeli.
Doma jsem to tedy řekla rodičům, na zákl. toho s nimi výrazně zkrouhli kontakty.