Považujete kritičnost za dobrou nebo špatnou vlastnost?

Navedla mě na to diskuse, ve které zaznělo, že je někdo kritický k sobě i ke svému okolí a na všem hledá mouchy.

Takže jsem se zamyslela, jestli to vlastně považuju za žádoucí nebo ne.


1. Kritičnost nebo chcete-li náročnost k sobě
2. Kritičnost nebo náročnost směrem ke svým dětem
3. Kritičnost nebo náročnost vašeho okolí směrem k vám?
4. Kritičnost nebo náročnost vaše směrem k vašemu okolí?

Já zjišťuju, že čím jsem starší, tím víc si myslím, že přílišná kritičnost je na škodu, protože kdyby člověk trval vždy na perfektním výsledku a uznával jen to, co je dokonalý, tak by prožil život ve frustraci, protože dokonalý vlastně není skoro nikdy skoro nic. Navíc mě osobně vždycky hrozně stresovalo, když mě někdo povolaný (učitel, trenér) kritizoval i přes to, že jsem se třeba snažila, a spíš mě to od dané činnosti odradilo, zatímco když někdo chválil moje pokroky, tak mě to motivovalo mnohem víc.

Možná že jsem měla pocit, že když si moje počínání zaslouží jen kritiku, tak na to nemám talent a bude ztráta času se tomu věnovat, kdežto když jsem měla pocit, že moje snaha k něčemu vede, tak mělo cenu se snažit.

Sama se snažím vůči svým dětem si na to dávat velký pozor, protože si uvědomuju, že to asi lidi budou mít víceméně podobně.

Stejně tak jsem asi v duši perfekcionista, ale učím se "spokojit se i s ne zcela perfektním výsledkem", protože si uvědomuji, že snaha o dosažení vždy 100% nebo ještě líp 120% výkonu vede buď k velkému vyčerpání, nebo k frustraci a výčitkám, že člověk něco odfláknul, ale přece není možný jet pořád na 120 % nejde a jsou momenty, kdy těch 80 % úplně stačí.

Zkrátka se ve mně perou dva hlasy - ten perfekcionistický hlásek ve mně říká "takhle to nemůžeš brát, protože zlenivíš a zbahníš", a jiný hlásek mu oponuje "když budeš perfekcionista, tak prožiješ život ve stresu, nic si neužiješ a bude to úplně zbytečný, protože jsi jedinej, kdo by na 120 % výkonu trval, tvýmu okolí by bohatě stačilo těch 80%"

A taky se líp cítím s lidma, kteří nejsou tak úplně perfekcionisti (i když taky ne flinkové), protože nejsou v takový křeči a jak uměj drobné nedokonalosti odpouštět sami sobě, tak je odpustěj i mně.

Jak to máte vy, a jakej máte na tohle názor?