Re: Jak si poradit s tyranskými spolužáky?

mám dceru s diagnostikovaným ADHD a autistickými rysy, je ve druhé třídě, přesto, že měla období, kdy bývala značně agresivní, ve škole nikomu neubližuje, a pokud by ubližovala, rozhodně bych nestála o to, aby jí někdo šel z cesty, nebo to zametal pod koberec, stylem že je nemocná.
Dcera o své diagnóze ví a snaží se chovat tak, aby nikoho neobtěžovala, nám to bohužel přináší jiné problémy, jak je starší a starší, tak má ve škole stále více autistické šroubované chování - bojí se, aby něco neudělala špatně a někomu neublížila..
doma pak je jak vypuštěná raketa

ve třídě mají hocha s nediagnostikovaným ADHD ubližuje všem okolo i dceři, řešíme s pí učkou, pí učka s maminkou, maminka na to dost prdí, nicméně ale paní učitelka rozhodně děti nenapádá, aby chlapci šli z cesty. To je podle mě cesta do pekel.
Navíc 12 ti letí hoši jsou i s hyperaktivitou - nepíšeš nic o ADHD už dost velcí nato, pokud se s nimi pracovalo, aby byli schopni alespoň do jisté míry své emoce krotit a nešikanovali každého, kdo kolem nich jen projde, ale je samozřejmě zapotřebí, aby jim to okolí neustále připomínalo a ne se jim klidilo z cesty.
Zašla bych do školy a žádala řešení, pokud by škola neřešila a myslím, že škola řešit bude.. pokud ne třídní, tak výchovný poradce, případně ředitel (nejstarší syn v tercii na gym má ve třídě taky hocha s ADHD a protože syn je drobný introvert hošan si ho vybral a denně mu kroutil ruku za zády, moje rázná domluva hochovy nezabrala, tak jsem naběhla do školy, třídní - to řešit nechtěla, ale ředitel a zástupkyně ředitele to řešit chtěli a bylo vyřešeno během půl hodiny), takže myslím, že pokud do školy půjdeš, tak se řešení určitě najde.

Ale pokud by to nezabralo, klidně bych dceru nechala, aby jim to v rozumné míře vrátila - ne shodit ze schodů, ale klidně jednu vrazit.
a klidně bych to pak šla do školy řešit.