Re: Ženský šovinismus

Tak tohle radši ani nebudu komentovat, ju?

Myslím, že jsem vcelku civilně vyjádřila názor, že bych z dané situace neskákala radostí (a přitom jsem vycházela z informací, které jsi tu ty sama poskytla, cituji : "poslední řízek s bramborovým salátem, který jsem hodlala předhodit MM dneska k obědu", tudíž jsem předpokládala, žes mu ho TY SAMA CHTĚLA DÁT a on o tom věděl a logicky se na něj těšil. Situace, kterou si umím představit z jedný i z druhý strany).

Teď ale najednou je to tak, že on "s ním počítal automaticky" a i s tím, že si ty s dcerou dáte něco skromnějšího (tedy model "sobec, který si myslí, že má ve všem přednost a že žena s dcerou se spokojí s něčím horším).

Víceméně jsem počítala, kdy zase vytáhneš to svoje "uá, nikdo si se mnou nechce huát, a kdo se mnou nehraje hru na to, že mně všichni ubližujou, je ten největší vošklivák", a musím říct, že jsem se spletla asi jen o tři příspěvky.

Obecně tak reaguješ skoro vždycky - když ti někdo dá najevo, že se mu situace nemusí jevit tak černobílá, jak ji prezentuješ, a že tvůj muž možná není až tak totálně nemožný sobecký hovado, na kterým není ani zrnko dobrý, tak je to jedině proto, že je na tebe vysazenej a nemá tě uád.

A myslím, že jak už tu zmiňovala Alraune, tak ty lidi v podstatě do týhle pozice poměrně intenzivně dotlačíš a pak se rozčiluješ a zlobíš na ně, ačkoli by bylo mnohem efektivnější napřít tu samou energii někam úplně jinam.