Re: Psychické trauma po prožité fyzické bolesti

a když řešíte porody.... tady si myslím má blok mnoho žen

první dítě se mi zaseklo v porodních cestách, protože mě neustále nervovali tím či oním, až ustaly kontrakce. PA panikařila, doktor se tvářil že dítě odepisuje, naběhlo tam asi dvacet zdravotníků a všichni se dohadovali co teď

narodila se přidušená, apgar celkem dobrý

celou dobu v porodnici a snad i celé šestinedělí, možná déle, jsem měla pocit, že jsem to nezvládla

když jsem byla podruhé těhotná, pořídila jsem Dianatal gel. faktem je, že se dítě sice nikde nezaseklo, ale bylo omotané a přidušené pupeční šňůrou. Navíc já panikařila v podstatě od první kontrakce, měla jsem vždy tu smůlu, že mi doma praskla voda a já musela jet do porodnice mnohemd říve, než bych bývala chtěla

třetí porod byl mojí noční můrou už od zjištění //. Poprvé jsem opravdu poslala sestru do prdele, když se mě přišla na hekárnu ptát na nějaké věci, které měla v lékařských zprávách. Odmítla jsem klystýr, protože jsem to nechtěla urychlovat. Chtěla jsem ale zas ten Dianatal a to asi byla chyba, protože od momentu, než mi ho zavedli (společně s epidurálem) jsem začala v podstatě do minuty dvou cítit, že mimino jde dolů. jenže nikde nikdo, nechali mě tam samotnou. A já propadla naprosto iracionální panice, že mimino vystřelí ven, já ho nechytím a ono spadne na zem. Absolutně jsem se zablokovala. Asi dvě PA na mě ječely ať tlačím, já že ani omylem, že rodit nebudu, ony že musím, že si to dítě nezasloužím, no scénka jak vystřižená z nějaké tragikomedie. Rozsekl to doktor, který tam přišel, je dvě seřval ať jsou zticha a mě řekl, že to asi budu muset porodit. Do minuty byl syn na světě. JO,a když mi přišla nějakáý doktorka zkoumat placentu a tahala za pupečník, tak jsem už byla schopná jí říct, ať toho nechá, že času je habaděj.

když jsem loni zjistila že sjem těhotná počtvrté, několik nocí jsem už někdy v 7tt nespala s myšlenkami na porod.

a přitom jde fakt jen o to, aby se tam ta ženská cítila tak nějak.... dobře