Re: otec u porodu - názory chlapů

k prvnímu porodu se mému muži moc nechtělo, bylo znát, že právě historky o omdlévajících otcích a podobně ho dost děsily... nakonec se odhodlal (věděl, že já bych byla fakt ráda) a bylo to moc dobře - byl to naopak on, kdo křísil anestezioložku, co omdlela na sále
u dalších dvou porodů už bylo jasné, že jde také
sám to dodatečně hodnotil jako neopakovatelný zážitek, kterým by si měl projít každý táta - viděl i tu hrůzu a bolest, ale taky tu euforii a neskutečné štěstí
na rozdíl ode mne si pamatuje obojí, mně následná záplava hormonů zatemnila paměť a tak v mých vzpomínkách to zdaleka tak hrozné nebylo