Re: Kuřáci kdysi a dnes

Co jsem starší a jak vypráví můj ještě starší manžel, zdá se nám, že různá doba má různá až hystericky propagovaná či zatracovaná témata. Třeba postoj ke kouření byl v různých dobách různý. Za první republiky to byla módní záležitost. Po válce postupně začali kouřit pomalu všichni, ale u žen se to na veřejnosti příliš netolerovalo. O škodlivosti kouření se vědělo málo a bylo to celkem všude povoleno. Kouřilo se běžně v kancelářích, v předsálí divadel a kin o přestávkách, na plesech a zábavách. Gymnázium, kam chodil můj manžel, mělo svoji kuřárnu, aby žáci nezamořovali záchody. Teprve v sedmdesátých letech, kdy nastal boom Husákových dětí a panelákových bytů s balkóny, se v některých rodinách, aby se nekouřilo dětem v bytě, začalo chodit kouřit na ty balkóny a ven. Dnes je zase až hysterické tažení proti kouření. Na miminko někdo foukne kouř, no, to je skandální. Že to stejné miminko dýchá někde u silnice, ale i ve většině oblastí naší republiky vzduch zamořený kancerogenními aromatickými uhlovodíky z aut a jiných zdrojů, o tom se již tak nemluví.