Re: Mají dnešní puberťáci něco, po čem fakt touží?

" Jako odkrytí karet - toužím, ale co když nebude? /nevypadá, že by bylo.../. Přiznání něčeho co nechci vidět, raději. Stejně nedostanu."

Taková jsem byla já. Když jsem něco chtěla, vždy mi řekli, že je to blbost, nebo moc takové a makové, nebo jsem dostala nějakou lacinou náhražku, což bylo nejhorší, protože pak jsem měla jistotu, že to co chci opravdu nedostanu, když už to přece mám. Tak jsem přestala chtít, protože to způsobovalo akorát zklamání na všech stranách.

Největší radost jsem měla, když jsem si tu věc mohla SAMA vybrat, bez blbejch keců rodičů okolo třeba "není to černé tričko na tebe moc smutné? koupíme ti radši růžové, když jseš holka"