Re: Může to být pravda i nemusí

All, já v prvním těhotenství chodila cvičit, měla jsem svoji PA, vše bylo bez komplikací, věřila jsem si, muž masíroval hráz a bezva jsme si to užili
Nebyl jediný důvod proč neporodit přirozeně.
Jenže pak dcera prostě nedorotovala a zůstala napříč
A já byla naprosto konsternována z císaře.

Teď při dalším porodu jsem se rozhodla, že podstoupím to, co mi naplánují. A naplánovali zas císaře. Rodila jsem ve spinálu, bylo to skvělý. Má to svoje mouchy, člověk nemá dítě ihned...ale já už si po těch letech myslím, že zas taková katastrofa to není. Muž měl dovolenou a byl v nemocnici, co nejčastěji a co nejdéle, aby mohl být malý s námi a sestry z novorozeneckého přivážely malého často a nechaly mi ho vždycky poměrně dlouho, ve zbytku spal. A neměly moc dětí na starost a řekla bych, že se k dětem chovají úpoměrně láskyplně Minimálně mi ho každá přivážela s jiným vymazleným účesem


Poprvé jsem si myslela, že není nic důležitějšího než porod. Teď si myslím, že je důležitý každý jeden den a u porodu jde především o to, aby člověk dostal do náruče dítě bez extra zádrhelů a komplikací.