Re: Nejhorší zaměstnanec

Přesně.
Kdybych někam jela autem s novým šéfíkem, tak sedím, kušuju a zdvořile odpovídám, jsem-li dotázána, protože všechno ostatní bych považovala za dotěrnost. Jedině pokud by zaměstnání bylo dohodnuto tak, že šéf často jezdí štreky a potřebuje někoho, s kým bude příjemně konverzovat, aby mu cesta lépe utekla.
Kdyby se mě zeptal, jestli mě s.re, tak věřím, že bych se ovládla a odpověděla zdvořile, ale myslela bych si o něm že je vůl a určitě bych se netěšila, až zase někam pojedeme, resp. kdyby přicházelo v úvahu se z takového jobu vyvlíknout, byla by to poslední spolujízda.
Je zajímavé, jak často dostanou lidi pocit, že když někoho zaměstnají (nebo to je jejich podřízený), nemusí se k němu chovat slušně a lze s ním mluvit jako s kamarádem z výčepu U kozy.