Re: Jak být dobrým rodičem táborníka?

Dřepy za dopisy a balíky se dělaly a dělají všude - teda co jsem poznala. A už jako dítě jsem to tak měla. Za dopisy méně, za balíky více - už za nás bylo, že kdo nechtěl dřepy, mohl kliky a nebo běh.
Já jako holka nesnášela pozornost, takže žádný dopisy a balíky a proboha žádný návštěvy. A přesně - hlavně chtěli, abych psala. A jako co - že se mám dobře?
Moje děti jsem nenabádala k psaní, spíš naopak a balíky ani dopisy neposílala - ale byli jsme dopředu domluvení.
A za nás ještě vedoucí četli nahlas, kdo dostal psaní - stylem - ááááá, tady má dopisek naše veverka zrzečka - od koho asi to bude. A tedy náš bivoj.........
No šílený - protože ne každý byl z přezdívek blahem bez sebe.