Re: Jak být dobrým rodičem táborníka?

Tak já jela poprvé v první třídě, neznala jsem tam nikoho a zírala jsem, když každé ráno a každý večer přišel naprosto cizí chlap, aby mě učesal - měla jsem vlasy po zadek. Až po návratu jsem se ptala, co to bylo za chlapa a naši mi řekli, že to byl tátův kamarád, kterýho požádali, aby se mi staral o vlasy a že netušili, že bude důsledný. Jezdila jsem pořád na stejný tábor, tehdy byly od podniků, takže prostě od táty z práce, takže na dalších táborech už jsem znala kvanta dětí.
Trauma jsem z toho neměla, nebyl čas a taky už v tý první třídě kluci vymýšleli hovadiny a v noci nás chodili strašit - to byli ale starší kluci. Pamatuju si, že tam byla holka, co pořád bulela a kluci jí řekli, že jestli poví vedoucí, že tam k nám chodí, kousnou ji do zadku. Už ani nepípla.
Byli jsme megatábor, ale celkem banda, co se znala.