Re: Je mi smutno

Já vám vše děkuji za názory. Domeček máme opravdu promyšlený. Je maličký, což je 11,5x7,5 m vnitřní rozměr,bez patra. Nebude stát 3 mega, jak se tu zmiňuje. A co se týká splátek, tak je v tom započítáno i dobré pojištění. zahradu jsem dostala od rodiny, takže je škoda ji nevyužít, je na vesnici kousek od města. Vesnice žije, je tam spousta akcí, dobří lidé, asfaltka u pole, kde děcka řádí na kolobrndách, kolech a skatu. Ovocné stromy jsou vzrostlé a okrasné sadit nebudeme. Ovoc keře jsou už tam taky. Máme skvělého kamaráda, který děla stavbyvedoucího, který nám stavbu ohlídá sakumprdum, za nic. Takže to je ohledně domečku...vše ok. Pořádně promyšlené. A dojíždění do práce, a školy, nádhera, autobus klukům jezdí až ke škole. Co víc si přát. Ve městě je to teď, čím dál víc drsnější, nedovolím si kluky pustit nikam samotné. Omlouvám se za ten výraz, ale je tu poslední dobou černo. Kvůli nové fabrice se sem sjíždějí i různé individua. Neříkám, že jsou všichni špatní, ale nemáme dobré zkušensoti...takže chceme odsud pryč. Až budou děti starší, tak se o sebe budou muset nějak postarat. ale zatím chci aby si chodili hrát ven a byli v bezpečí.
Já jsem se spíš svěřovala s tím, že zrovna teď je toho na mě moc. Moc práce (kolegyně v práci je na neschopence)takže mám moc směn, s manželem se doma ani nepotkáváme. A když už tak musíme řešit - papíry, než se začne stavět. Kluci mají období vzdoru, vůči mě, začínají se rvát-a to už drsně...né nějaké šarvátky. Tak je mi smutno. Potulinkování už není takové, jako když byli malušencí. Ale vidím, že spousta z vás má takové chvíle, kdyby jste se nejradši na vše vykašlaly. Tak si říkám,že až příjde nová kolegyně, budu mít méně směn,budeme víc spolu všichni. Až bude stát domeček, kluci budou imrvére venku, tak si spočnu od toho jejich vyrválu, zrelaxuju mozek pod rozkvetlým stromem, nebo na terásce. Nebo při čemkoli na zahrádce.
Jen to teď na mě nějak padá. Ale bude líp ...