Re: Výhody dvougeneračního bydlení

No já takhle žiju 13 let. Dobrovolně, nikdo mě nenutil. Vždy jsme si mohli dovolit vlastní bydlení. Tchánovce mám ráda jako kdyby to byli moji vlastní rodiče. Soužití opravdu není jednoduché, protože všichni jsme opravdu osobnosti, máme odlišný vkus a v mnoha ohledech i odlišné životní hodnoty.

Ale za 13 let jsme si prošli mnoha krizemi, ve kterých se ukázalo, jak je strašně důležitý držet pohromadě jako jedna rodina. I když se někdy pohádáme a skřípe to, v krizi se ukáže, jak moc jsme pohromadě-třeba když děti onemocní. Oni mi opravdu hrozně moc pomohli s dětmi, když byly malé a fakt hodně nemocné, manžel často pracovně v zahraničí. Já zase počítám s tím, že se o ně postaráme. Zatím to nepotřebují, ale myslím, že mě i jim to dělá dobře, že je vždycky v domě někdo, na koho se můžeme obrátit.

Děti mají porci péče a lásky navíc. Oni opravdu nebudou nikdy osamělí.

Chce to fakt hodně tolerance a respektu. Třeba z jejich strany-jak tu někdo psal klapky na uších a zapomínat. Z naší strany zapomínat a zapomínat, nic si nevyčítat. Rozdělit si kompetence-např. my se staráme jen o kus živého plotu a o to, co si řeknou. Přežít výzdobu na chodbě s vědomím, že to někomu jinému udělá radost a dát dítěti ty strašlivý šatičky, protože mně to nic neudělá a ten druhej bude rád. A oni, no jsou svatí. Nechápu jak můžou přežít ten řev a dupání.

Jinak u nás v ulici takhle žijou všichni.