Re: Co děláte pro své hlídací dědečky/babičky vy?

Tak abych pravdu řekla, my tak nějak fungujem jako rodina i bez hlídání. Ale já jsem si teda po pravdě musela projít obdobím poznání, kdy jsem zjistila, že moje matka opravdu nikdy nebude ta babička, co mám já (matky matku). Dobrovolně děti nikdy nehlídala, děti u ní nikdy nebyly na prázdninách. Dvakrát za celou dobu u ní spaly, když jsem o pěti ráno vyjížděla do školy a to jsem děti ještě musela nabalit jídlem na snídani, protože ji to nenapadlo, že by ráno mohly mít hlad.
nyní jsme ve stavu, že je jednou za rok vezme na výlet do vedlejšího města do zoo a po příjezdu z výletu mi hlásí, jak je neskonale vděčná, že už to má za sebou.
Děti k ní mají vztah takový vlažný, možná jen dcerka občas zavolá babičce, jí ale uplně stačí návštěvní frekvence jednou za měsíc, to bydlíme kousíček od sebe.
Co se ale týče pomoci, tak pokud matka potřebovala cokoliv, zavolala a my jsme šli. Případně když byla ve finančním maléru, tak k nám chodila na oběd akždý den po cestě z práce /ale bývalo to divné, vždycky přijela, pojedla a hned jela. Nikdy nezůstala na návštěvu nebo na kafe. To pak můj tenkrát tříletý syn jen hlásil, že babička přijela na oběd)
Když potřebuje někam odvézt, odvezeme, mám ale obavy, že nikdy to asi nebude, že bychom jedna druhou vyhledávaly.