U čeho všeho si dovedete představit spoluvlastnictví?

Navazuji na předešlou diskusi, kde padlo, že někdo spoluvlastní s kamarády/rodinou různé dražší nástroje, nebo dokonce nemovitost, a že jsou schopni se mezi sebou dlouhodobě dohodnout.

Přiznám se, že jsem se s ničím takovým za celý život nesetkala. Prakticky každé spoluvlastnictví čehokoli bylo spíš problematické, a to i u lidí, které jinak považuji za rozumné a ochotné se dohodnout.

U nemovitostí to bylo u těch nejtolerantnějších tak, že se sice nějak dohodli, když museli, ale nebylo to bez různých trpkostí na té či oné straně (vyplývajících třeba jen z toho, že jedni chtěli udělat nějakou opravu, ale ti druzí ji považovali za drahou a zbytečnou) .

Vím o případu, kdy dva spřátelené páry koupily společně chatu, a po čase jeden druhého o ni normálně ošidil. Vím o jiném případu, kdy dva sourozenci zdědili chalupu po rodičích, přičemž jedna rodina tu druhou de fakto vyštípala. JInde zase bydlí dvě sestry (už v důchodcovském věku, jedna s rodinou, druhá bez) a dělají si vzájemně dost drsné naschvály.

Spoluvlastnictví sportovního náčiní (pravda, tady se nejednalo JEN o kamarády, ale o celý oddíl) zase dopadlo tak, že bylo nutno stanovit jednoho, který za to nesl odpovědnost, protože ti lidé to velmi často použili a vrátili rozbité a už jim bylo jedno, že to nemůže použít už nikdo další. Kdežto o to, co měli svého, se starali dobře.

Takže se ptám - máte v okolí nějaké příklady spoluvlastnictví buď nemovitostí, nebo nějakých dražších přístrojů, které dlouhodobě funguje ke spokojenosti všech zúčastněných?

Protože z toho, co já jsem kdy měla možnost v okolí vidět, tak to prakticky nikdy nedělalo dobrotu, ale je klidně možné, že jiní lidé mají zkušenosti zcela opačné.