Re: Jak se zije daleko od velkych mest?

LenkoVa, jenže tohle také nemusí být samozřejmost. Já jsem třeba byla překvapená, že i nám se nabídli rodiče kamarádů našich dětí a když to nešlo jinak, tak jsem je otravovala s prosbou o pomoc a oni pomohli. Jenže nemůžeš si kupovat domek někde a věřit, že to tam bude tak, jak popisuješ. Samozřejmě, že jsme strašně moc rádi, že i u nás máme některé fajn sousedy a nejvíc jsem vděčná za pani od vedle. Stala se z ní má nejlepší kámoška; hodně času trávíme s ní, jejím sourozencem, jejími dětmi...

Když jsme kupovali před necelými čtyřmi lety domek (řadový), tak jsme měli jisté obavy, protože je to domek na okraji města - sice cca 700 m od ZŠ, ale opravdu na okraji a děti budou samy doma... Obavy byly a ono se to dost vyřešilo sousedy. Z jedné strany máme divné lidi, se kterými si nerozumíme, nebavíme se, nekamarádíme se, nehlídáme se... ale z druhé máme skvělé starší sousedy, - hlavně paní v důchodu - mají podobně stará vnoučata jako my... paní nám dohlíží na děti doma; když to nejde jinak i mladší navaří... vloni jsme si propojili zahrady a na jednom je bazén a na druhém je velká trampolína... máme vzájemně své klíče a když není doma a já něco potřebuji tak si k nim zajdu a oni zase k nám... Vnoučata spolu pečou o prázdninách... Přes rok jsem klidnější, že tam vedle většinu času někdo je, že když někdo zvoní u nás, tak může vyběhnout ona... Popravdě, kdyby měly být děti úplně celé dny samy doma, tak bych úplně moc klidná nebyla