Re: Když jídlo znamená nutné zlo

Spirálo, promiň, ale Ty máš PPP jak vyšitou, bez ohledu na to, jak moc to popíráš druhým i sobě.

Už jenom to, jak moc to jídlo furt řešíš - vždyť je to v podstatě to samý, jako ti lidi, pro které je to "modla", jen v opačném gardu.

Já nerada vařím, nebaví mě hovory o vaření a mojí noční můrou bylo, když se o prázdninách většinu dne řešilo "žrádlo", protože pak nezbýval čas na nic zajímavějšího, a bála jsem se, že za dospěla to třeba budu muset dělat taky. .

Takže si umím velmi dobře představit, že někoho jídlo otravuje, když se řeší až moc. Ale stejně tak je obtěžující nad ním pořád přemýšlet i v tom negativním smyslu.

Umím si představit přístup k jídlu, který mi připadá OK, jak u milovníka jídla, tak u člověka, kterýmu je jídlo v podstatě fuk a jí hlavně proto, aby žil. Ale u toho prvního si ten zdravej přístup představuju tak, že je to sice jeho hobby, ale přesto tomu nevěnuje většinu času, a u toho druhýho tak, že to NEŘEŠÍ (a klidně si namaže chleba s máslem a je spokojenej, protože se tím nají a nemá hlad a nemrzí ho, že to není třeba kulinářsky žádná bomba, protože o nic takovýho nestojí, stojí o to, aby ho neobtěžovalo kručení v břiše a mohl dělat něco zajímavějšího).

Ale neustále řešit jídlo a svou postavu, ať na tu, či na onu stranu, věnovat tomu neúměrně moc času a navíc to spojovat s vlastní hodnotou, to prostě nemocný je a myslím, že to viděj všichni, akorát Ty to vidět nechceš. A přijde mi to opravdu na dost akutní řešení s psychologem, a pamatuj si, že to není žádná hanba.