Jít či nejít už do práce?

situace: 3 děti, jedno speciálnější (nutno vodit do vzdálenější školy, nemůže tam a z jezdit sám minimálně ještě rok), nejmenší necelé 2,5 roku staré, 2 dopoledne v týdnu v jeslích. Jen nejstarší je už samostatné, i na kroužky.

Já 2 roky doma, 2 menší práce z domova, ale už mě z toho šibe. Nejsem typ na to, být dlouho doma. Šance získat práci na zkrácený úvazek minimální. Maximum možného je nějaká pružnější pracovní doba.

Odpověděla jsem na jeden inzerát a nejmenší, jako kdyby to vycítila, začala ráno při odchodu do jeslí hrozně vyvádět, přestože se jí tam dosud líbilo. Pokud bych tu práci získala (nový obor, který bych ráda dělala), byla by v jesličkách každý den od rána do x hodin a pro jejího staršího sourozence bych musela sehnat někoho, kdo by ho 2x týdně vyzvedl z družiny a převedl na kroužek.

Tak co myslíte? Vydržet ještě doma nebo už ne? Manžel je nepoužitelný, protože chodí domů až večer.