Re: Děti na babičku opět čekaly marně....

Moje děti měly babičky obě, a přesto ani jedna neměla čas - nikdy. A i když jsem řekla,že děti čekaly a že je to mrzelo,tak jsem slyšela buď výmluvy, že to a tamto a nebo - no však ony to přežijou.
nakonec to moje mamka dělala tak, že něco slíbila a těsně před tím, třeba pět minut před tím, než slíbila přijít, zavolala a řekla - hele, řekni dětem, že nemůžu a nějak se vymluv.
A nejlepší lék byl říct - koukněte, babi zas nemá čas. A když jedna nebo druhá něco slíbila, tak jsem natvrdo řekla - co slibuješ, stejně to dopadne jako vždycky - a před dětmi. A děti se s tím srovnaly, co mohly.
Není nic horšího než se dívat na zklamaný děti a ty řeči - ona mě nemá ráda? Co jsem udělal. Děti mám dost od sebe a zažila jsem to u každýho znovu a znovu. Ale musely si tím projít.
pak to bylo - nepozveš babičky? odpověď - ne, stejně nepřijdou. pak už jsem se neptala, prostě babičky nemají u mých dětí místo.
A tchýně to udělala zas - pozvala ml. syna na návštěvu a pak se jí nechtělo a tak mu zavolala do školy a jak jí je strašně špatně a že asi umře a ona nechce, aby on u toho byl. On celý vyvalený mi volal, že babi umírá, já skočila do auta a našla jí doma, jak v klidu kouká na televizi. Nejdřív dělala, že neví, že mu volala a pak řekla, že neměla pro něj jídlo, tak to musela nějak říct. To jsem jí teda dala čočku. A synovi jsem řekla, jak to je - je mu 15, nebudu mu na nos věšet bulíky. Takže když ho zve, tak on jí řekne - ale babi, zas si to rozmyslíš, jestli chceš, přijď, stejně musíš chodit.