Re: Děti na babičku opět čekaly marně....

Kudlo - tak naše to mrzí, uvědomili si, o co přišli a mrzí je to, ovšem vědí, že to nejde vrátit. Já ani nevím, kdy a proč si to uvědomili. Ale protože o tom jen tak mezi řečí promluvili, tak jsem si všimla. Taky jsem si myslela, že to je mimo jejich chápání. Přitom já byla u babi a dědy víkend co víkend, děda pro mne jezdil třeba traktorem - to se mi strašně líbilo.
Takže táta onemocněl a celý ho to zdrblo a tak jsme řešili léčbu, ostatní sourozenci že pomohou, ale nakonec se na to raz dva, protože prý nemají čas. Já požádala mýho šéfa o jeho pochopení, protože jsem byla pořád někde s tátou a práci chodila dělat jak jen to šlo - i v noci. A oba kluci k nim začali chodit a pomáhají jim s kdečím - co potřebujou. Tak asi si to naši uvědomili. Ale ten vztah mezi nimi je jiný - jsou to jejich prarodiče, ctí je, vidí, že díky věku je třeba jim pomáhat a tak to bez řečí dělají - ale není na co navázat - taková ta blízkost, co jsem měla s dědou a babi - ta tam prostě není, nevytvořila se.
Ale zase lepší tohle než nic - pro všechny strany. A nemyslím, že jim to dřívější chování moje děti vyčítají, prostě to tak bylo. Jsou ve věku, že kdyby nechtěli, tak je k našim nedostanu.