Kyčle

Jadérka se dřív nebo později dotvoří určitě. Širokým balením vývoj jadérka NEURYCHLÍTE! Kyčle se kontrolují dokud nejsou jadérka dovyvinuta a to z toho důvodu, aby se doktor ujistil, zda se vyvíjejí SPRÁVNĚ (nikoli zda se vyvinou). A pokud se vyvíjí nestandardně (nezapadají do kloubní jamky atd), pak aby se včas zahájilo správné řešení, vedoucí k nápravě problému (např. široké balení, rehabilitace a tak podobně). Pokud jadérko nebude v jamce správně uloženo, hrozí v budoucnu vykloubení. Cvičením či širokým balením lze u méně závažných nálezů nasměrovat vývíjející se jadérko správným směrem (do kloubní jamky) atp.

PODROBNĚJI:

Vý­voj ky­čel­ní­ho klou­bu za­čí­ná me­zi 3. a 6. týd­nem nit­ro­dě­lož­ní­ho ži­vo­ta a po­kra­ču­je i po na­ro­ze­ní dí­tě­te. Osi­fi­kač­ní já­dro ste­hen­ní kos­ti se ob­je­vu­je od 3. do 10. mě­sí­ce vě­ku. Pro správ­ný vý­voj kos­tí jsou dů­le­ži­té nu­trič­ní vli­vy – pře­de­vším do­sta­tek váp­ní­ku, fos­fo­ru, vi­ta­mi­nů A a D.

O zdra­vém ná­le­zu ho­vo­ří­me, když je ná­lez ul­tra­zvu­ku hod­no­cen ja­ko Ia, Ib či IIa, te­dy nor­mál­ní cen­t­ra­ce hla­vi­ce, správ­ně for­mo­va­ná jam­ka a po­stup­ný vý­voj osi­fi­kač­ních ja­der hla­vic ste­hen­ních kos­tí, při sou­čas­ném nor­mál­ním kli­nic­kém ná­le­zu na no­vo­ro­zen­ci.

V prv­ních mě­sí­cích po po­ro­du do­chá­zí k po­stup­né osi­fi ka­ci pů­vod­ních chru­pavči­tých ja­dé­rek (cen­ter hla­vi­ce ste­hen­ní kos­ti) a po­stup­né úpra­vě úhlu krč­ku, kte­rá se ješ­tě upra­vu­je v prů­bě­hu ně­ko­li­ka dal­ších let. Dá­le do­chá­zí spo­lu se za­po­če­tím chůze dí­tě­te k po­stup­né fy­zi­o­lo­gic­ké ro­ta­ci krč­ku ste­hen­ní kos­ti a tím k vy­tvo­ře­ní op­ti­mál­ních pod­mí­nek pro na­lé­há­ní do jam­ky při zá­tě­ži.

Pre­ven­tiv­ně je tře­ba dbát na správ­né ba­le­ní no­vo­ro­zen­ců. Ši­ro­kým ba­le­ním, pře­de­vším v prv­ních týd­nech, za­jis­tí­me správ­né po­sta­ve­ní hla­vi­ce ste­hen­ní kos­ti a jam­ky ky­čel­ní­ho klou­bu, čímž umož­ní­me správ­ný vý­voj ky­čle. Jsou však zná­my i pří­pa­dy, kdy se ne­vhod­ným ba­le­ním no­vo­ro­zen­ce pů­vod­ně dob­rý ná­lez vý­raz­ně zhor­šil.

Nej­běž­něj­ším di­a­gnos­ti­ko­va­ným pro­blé­mem je opož­dě­ný vý­voj ja­der. Ja­dér­ka by se mě­la for­mo­vat v roz­me­zí me­zi 3. a 10. mě­sí­cem vě­ku, even­tu­ál­ně mů­že do­chá­zet k asy­me­t­rii vý­vo­je ja­der, kte­rá se ve vět­ši­ně pří­pa­dů spon­tán­ně upra­vu­je s vě­kem. Dá­le bý­vá vel­mi čas­to ome­ze­ný po­hyb v ky­čel­ních klou­bech do uno­že­ní, což bý­vá stan­dard­ně kom­pen­zo­vá­no cvi­če­ním, pří­pad­ně re­ha­bi­li­ta­cí či ši­ro­kým ba­le­ním.

Léč­ba vro­ze­né dy­spla­zie ky­čel­ní (VDK) mu­sí být za­há­je­na co nejdří­ve. Leh­čí stup­ně dy­spla­zie jsou lé­če­ny ab­dukč­ním re­ži­mem, te­dy ši­ro­kým ba­le­ním, kte­ré se do­po­ru­ču­je vět­ši­nou i pre­ven­tiv­ně. Čas­to se po­u­ží­va­jí ta­ké ab­dukč­ní po­můc­ky (Frej­ko­va pe­řin­ka, Pavlí­ko­vy tř­me­ny). Ul­tra­zvu­ko­vé kon­t­ro­ly jsou pro­vá­dě­ny po čtyřech až šes­ti týd­nech. Dů­le­ži­té je správ­né na­sta­ve­ní a pra­vi­del­né kon­t­ro­ly, po­u­ží­vá­ní po­mů­cek i ve vzta­hu k růstu dí­tě­te.

Zá­važ­něj­ší stup­ně VDK se ře­ší po­mo­cí dis­trakč­ní léč­by (dis­trak­ce = zá­věs ky­člí v ta­hu). Dis­trakč­ní re­žim tr­vá cel­kem 6 týd­nů, pro­bí­há 24 ho­din den­ně, dí­tě je sní­má­no pou­ze na kou­pá­ní. Ne­zříd­ka se stá­vá, že k re­po­zi­ci (za­klou­be­ní) do­jde až v 6. týd­nu. Po ukon­če­ní dis­trakč­ní­ho re­ži­mu ná­sle­du­je rent­ge­no­vé kon­trast­ní vy­šet­ře­ní klou­bu. Pou­ze ma­lá část pa­ci­en­tů je dnes lé­če­na chi­rur­gic­ky, vět­ši­nu z nich se da­ří vy­lé­čit kon­zer­va­tiv­ně. Ope­ra­ce by při­tom mě­ly být pro­vá­dě­ny pou­ze na pra­co­viš­tích, kte­rá ma­jí s tím­to ty­pem zá­kro­ků zku­še­nost.

Opož­dě­ný mo­to­ric­ký vý­voj je mož­né upra­vit po­mo­cí re­ha­bi­li­ta­ce, tech­ni­ky měk­kých tká­ní, mo­bi­li­za­ce, pa­siv­ní cen­t­ra­cí ky­čel­ní­ho klou­bu ne­bo ta­ké Voj­to­vou me­to­dou (lé­čeb­ná tech­ni­ka za­lo­že­ná na prin­ci­pu re­flex­ní­ho po­hy­bu vpřed po­mo­cí sti­mu­la­ce přes­ně de­fi­no­va­ných spouš­ťo­vých zón na tě­le pa­ci­en­ta; je vhod­ná pro ko­jen­ce, dě­ti i do­spě­lé a je účin­nou léč­bou i pre­ven­cí po­hy­bo­vých vad). Cí­lem re­ha­bi­li­ta­ce je sy­me­t­ric­ký a pl­no­hod­not­ný psy­cho­mo­to­ric­ký vý­voj.

Výskyt VDK pod­le růz­ných stu­dií v po­pu­la­ci ko­lísá me­zi 0,2–4 %. VDK je však nej­čas­těj­ší vro­ze­ná va­da u dě­tí. Má pře­kva­pi­vě se­zon­ní výskyt – vy­sky­tu­je se čas­tě­ji v zim­ních mě­sí­cích, vliv má ta­ké ra­sa – u čer­no­chů se VDK vy­sky­tu­je vel­mi vzác­ně. En­de­mic­kou ob­las­tí výsky­tu VDK je střed­ní Ev­ro­pa.