Re: Koníčky a rodina

Monty, tak já vždycky k dceři a jejím potřebám něco řekla, což nevylučuje že jsem byla vděčná za hlídání.
Vždycky jsem s ní posílala nějaké jídlo, dobrotu, hlídačům jsem dávala větší dárky při příležitostech, brala jsem si na oplátku neteře na chatu, na výlety, pokud hlídač potřeboval pomoc s něčím od nákupu, po hrubou sílu, až úklid, tak jsem nikdy neodmítla.
Proti manuálu nikdo nic neměl. Manuál není o rohlíku.
Ale třeba jsem sdělila, že když se probere asi hodinu po usnutí, tak ji stačí dát na nočník a ona hned bude spát, a´t už z polospánku fňuká cokoliv. Rozhodně nepomohlo jí říkat pohádky a podobně, prostě vždycky chvíli po usnutí potřebvala čurat, což ti nemusí dojít, když jsi ji dala 45 minut před spaním na záchod.
Že třeba fakt musí jíst ještě i druhou večeři, i když to v hlídací rodině není zvykem, protože ač se nezdá, tak žere jako tank a jednou na hlídáni omdlela, protože dodržovala zyvklosti rodiny- v šest večer se jí naposledy a nídá se jogurt...
Že vážně žádám, aby měla možnost nám kdykoliv zatelefonovat, protože netelefonování ji stresuje víc než to, že nás před spaním na 5 minut uslyší...atd.
Všechno vyplynulo časem z hlídání, že občas ujasníš nějaké pravidlo neznamená, že si hlídání nevážíš.