Re: Koníčky a rodina

Monty, tak já si myslím že pro moje tříměsíční mimino byl středobodem světa můj prs a moje náruč.
Nakonec to samé pro mě.
Vzít dítě a odvézt ho pryč považuji za zbytečné znásilňování matky a dítěte kvůli jakémusi pocitu prarodičů.
Smysl v tom nevidím.
S malou jsem za prarodiči jezdila já i s miminem a mamka si s malou hrála, péče byla na mně.
K druhým to samé, tchán si hrál, péče byla na mně.
Na celý den sama jezdila dcera k prarodičům od otce o léta dříve než k mojí mamce, což bylo dáno vzdáleností, přesto si víc rozuměla s mojí mamkou.
Jak už jsem psala, když přijedu s miminkem za tchýni, tak péče i hra je na mně, babička se omezuje na- řekni bába 😁 Což jí syn rád splní, bába říká každé starší ženě, ale to ona neví 😉
Když babička přijede k nám, tak sedí a řeší svoje věci.
Dětí si všimne jen po ponouknuti manželem.
Můžeš si myslet že je to moje vina, ale já si myslím že neví, co s malými dětmi, což respektuju
Jen mi pak leze na nervy, když se automaticky předpokládá že vlažný vztah k dětem je nějak vinou rodičů.
Tchán s malou poměrně vycházel, byl aktivní, jezdil za ní...opravdu za ní. To se přeci pozná, když tě dítě zajímá:) Babička dává dárky, je to její vyjádření zájmu a lásky, což třeba už ve 13 dcera ocení, ve třech letech pětistovku v ruce od babičky jako projev lásky vůbec nepochopila 😁