Re: Oslovení na ulici

Já se takhle seznámila s manželem. Jezdili jsme spolu denně trasu autobusem, on do práce já na fakultu a jednoho dne mě, když jsem přestupovala do metra oslovil a od toho dne jsme jezdili každé ráno spolu (držela jsem mu vždy místo ) a zanedlouho jsem vystoupila dřív a šla k němu "na kafe". Pak dlouho nic - zřejmě proto, že jsem opravdu ani náznakem nevysílala signály. No a minulý pátek buchho pán ve vlaku, tak 35 seriózní, ne můj typ tedy. Ptal se na cestu resp. kde vystoupit, reagovala jsem no a pak mi povídá. A vy v Praze pracujete? To už jsem čuchala nestandard. Tak jsem jen kývla. A on: Já v Praze učím němčinu. Nechtěla byste moje číslo, že byste se mi ozvala. Třeba aspoň kvůli té němčině. Asi trochu zardělá jsem odpověděla, že to určitě není aktuální. Ale den mi opravdu zlepšil. Potěšilo mě to i když jsem asi měla být jen zábava na páteční večer. Hned jsem to vyzvonila manželovi, že se ještě najde někdo, kdo by o mě opřel kolo