Re: Opisování - solidarita nebo podvod?

Mně to kontraproduktivní nepřijde 80% látky je zapomněnka, co člověk buď nebude potřebovat vůbec (už bych vůbec nedal biologickou taxonomii a žiju na tom, co jsem uměl na prvním stupni), nebo to potřebuje jenom jako záchytnou myšlenku, že to je - rozpadové řady, strukturní vzorec formaldehydu, metody výroby oceli, Ruchovce a Lumírovce.

Protože žijeme ve společnosti výkonu a já ji mám tendenci změkčit, tak jsem sám opisovat dával (takhle jsem to hlavně cítil, pojmenoval jsem to až daleko později). Sám bych to dneska jako křesťan spíš nedělal, ale nikoho tím neúkoluju.

Ostatně vím, že třída mých děcek v tomto byla přeborník.

V zásadě, jakmile v nějaké paralelce byla písemka zadaná, tak nejpozději na konci hodiny ji měla online druhá paralelka, rozhodně vždy ji měli nemocní a určitě víte, že se lépe učí na typově podobný příklad.


(To se mi nakonec stalo i na Fyzikální olympiádě, kdy jeden rok jsem byl pozván na přípravu na MFO, jako rezerva spíše pro příští rok a další rok se nezměnily mnohé příklady, tak už jsem věděl jak na to... A jel jsem pak do zahraničí jako kapitán.)

Jinak existují pověsti téměř špionážní, jak lze získat písemku předem. Od základních: Jakmile učitel použije opakovaně internetový zdroj testů, děcka ho najdou jistě taky. Starší ročníky testy nevyhazují a často je v prostém altruismu věnují mladším, hlavně sourozencům, nebo kamarádům. Nebo jejich ofocené verze. Přes špionážní výpravy do kabinetu, kde za přítomnosti učitele bez doteku lidskou rukou si to někdo ze stolu zapamatoval.

Až po poměrně nelegální metody, slyšel jsem že jeden malý hošan dokázal hacknout sw/síť a tak kombinovaná učitelská kopírka vedle scanování?kopírování dokument i mailem odeslala na jeho vnitřní účet. Tak se prý na to přišlo. Prý dostal 3 z chování, protože to prokazatelně nešířil a jen mu to přišlo jako děsná švanda. A později pomáhal vydatně správci sítě. Legenda?!

Ya sebe: Na střední škole jsem měl nějakou poruchu paměti, či co (tedy zjistila to i psycholožka po řadě let), takže naučit se stránku pro mne nesmyslných čeledí, rodů, druhů něčeho zeleného, co jsem nikdy neviděl a nezajímalo mne (krom brukvovitých v polévce) bylo pro mne neproveditelné. Jenže za socíku se strašně hrálo na známky, rodiče očekávali nejhůř trojky a to tak dvě z TV a ruštiny. Abych mohl jít na VŠ bez zkoušek (podobně na ZŠ tlačila matka na vyznamenání - kupodivu s druhou podmínkou - umístěním v olympiádách nějak počítala - děs ?!)
Takže jsem měl celé lenochy (takové ty podkladové papíry s řádkami pod sešit i písemku, abych psal jako rovně), tak ty byly plné těchhle katalogů. To už bych nedělal. Za to ty známky nestojí.

Ale byly i legální metody:

Podobně jsme mohli mít na maturitu naše MFF tabulky a tam byla stránka poznámky - tož poznámky byly plné a tabulky doplněné o chybějící vzorce. V některých školách byl přípustný "Bartsch" - takový hutný přehled matematických vzorců, náš profesor toleroval jen vlastní "Tvrdé kartičky", které se nakonec po oborech matematiky namnožily asi na 6xA5. Ale bylo tam vše.

A na ČJ a RJ jsme měli mít naše čtenářské deníky na potítku a tak se tam objevily dopisky stylu: Ve stejné literární skupině byl i ... apod.

Jen ještě naokraj: Všichni v rodině jsme se shodli, že tahákem se nejlíp člověk naučí.