Re: Děkuju za podporu

Já jsem si tehdy našla brigádu, abych se zabavila a nemyslela na tu bolest. Přes den jsem byla taky sama v kanceláři, ale hned po práci až do jedenácti večer jsem každý den plus víkendy pinglovala v takové lidové hospůdce, bylo to sice fyzicky náročné, ale byla jsem mezi lidmi a byl to i dobrý lék na pošramocené sebevědomí, většina chlapů mě tam balila. No, ono po pár panákách je každá hvězda . Vydělávala jsem hodně peněz a nestačila je utrácet, zařídila jsem si vlastní bydlení... Takže mi to přineslo i pozitiva. Jde o to, zvládnout se nějak nakopnout, zatnout zuby a říct si, já vám všem ukážu, nebudu nějaká utrápená chudinka . Máš nějaké kamarádky, stýkáš se s vlastní rodinou? To všechno může pomoct. Ale to asi víš.