Re: Neúspěch a chování na pracovních pohovorech

Jas,
ono je to složitější. Bývala jsem dost akční, zkoušela leccos, ale rezignovala jsem narážením na neustále stejné překážky a nemožnost domluvy a kompromisu a ne s matkou, ale s MM. V době dětství dcery jsme byla akční dost a právě jsem se jí dost věnovala a snažila se jí zajistit co nejvíc zážitků. Ale ona si z toho nic nepamatuje, selektivně si pamatuje jen věci, které s ní dělal MM a ten se jí začal trochu věnovat až po 4. roce a víc tak od 10 let. Ona je tedy povahově spíš po něm.
V době jejího dospívání jsem ale byla už vyhořelá.
Ať mi ještě někdy někdo vykládá, jak pro dítě a vztah s ním je nejdůležitější, kdo je s ním v tom nejútlejším dětství, mám skoro jiné pocity. Spíš jde asi o to se toho dítěte "ujmout" v pravý okamžik a do té doby ho může vychovávat babička, chůva, kdokoli... I když tedy na mě babiččina výchova měla asi taky velký vliv a to byla jen do 7 let a pak jsme se odstěhovali.