1.4.2018 18:43:34 Tante Bante
Re: Renesance frontální výuky?
Buchli, mně připadá, že tohle je přece jasné každému, kdo má mozek v hlavě a minimální zkušenosti se skutečným učením. Ostatně ani žádná knížka nebo skripta o reformní pedagogice nebo z ní vycházející o tom nemlčí, i když to odbudou asi tak jako údaje o RPSN na reklamě na půjčku, všude stojí, že slabinou metody je "nižší efektivita".
PROTO je taky potřeba, aby skupiny, se kterými pracuješ, nebyly příliš velké. U skupinek po čtyřech máš celkem jedno, jestli ti budou lomozit čtyři nebo šest. Při společném soustředění je velikost skupiny stěžejní.
Já dneska utáhnu třicet dětí, když chci, jsem ve formě a jsou maximálně dva, kteří se věnují pouze torpédování toho, co dělají ostatní. Ale když jsem začínala, tak jsem dala s bídou dvacet bez narušitele. A i dneska, kdybych to ještě dělala, tak takové lekce dáš po sobě max. tři, pak jsi mrtvá a buď si musíš odpočinout nebo holt jiná metoda.
Vždycky záleží na tom, ČEHO chceš dosáhnout. Čeho v tu konkrétní chvíli (vyučovací jednotka) a čeho dlouhodobě a podle toho volíš metodu.
Kromě toho dobře učit frontálně, tak aby se stalo to, co se stát má, to je daleko nejtěžší ze všeho, co učitel dělá. "Utáhnout" velkou skupinu, dát jí rytmus, soustředění, zaujetí, radost z práce, to všechno jde, ale musí se to umět a je to dřina.
Laické řeči nejsou relevantní a bohužel do nich spadají i řeči ČŠI.
A za "propady" nemůže ani absence frontální výuky ani její přítomnost, to jsou úplně jiné důvody, najmě ten, že učitelské práce si veřejnost neváží, nepovažuje ji za kvalifikovanou ani důležitou a tím pádem ji ani neplatí. Tak má výsledky, jaké má. Pár málo nadšenců ochotných se nechat sedřít z kůže národ nevzdělá.
Odpovědět