Malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti. Takhle konejší starší rodiče mladou maminku, která si stýská, že ten její neposeda shodil z linky starožitný cibulák po tchýni tatínkovy sestry a urazil mu ouško. Maminka se sápe po oušku viníkově a hlas zkušeného jí radí: „Klid maminko, bude hůř“. Svatá pravda. Nevěříte? Věřte!
Byl jsem o tom skálopevně přesvědčen až do minulého pátku, kdy jsem si po příhodě, kterou mi moje žena vyprávěla, nenápadně prohlížel její kaštanové vlasy, které se kdysi tak krásně vyjímaly v kopretinách a já se jim před čtvrt stoletím omámeně upsal ve svatebním protokolu.
Vyběhl jsem se včera vpodvečer podívat, jak je to s ročním obdobím. Vzduch byl nasycený benzínem a signalizoval nezvratitelně jaro.
Stalo se nám to sice až při našem posledním dítěti, ale stejně to byl pěkně drsný zážitek a zopakovat bych si to už nechtěl.
Moje žádost o ruku mé manželky byla před sedmadvaceti roky posouzena kladně a já se tehdy v duchu už těšil, že si od oltáře s rukou přivedu domů i celý krásný zbytek její majitelky. A budeme se milovat až do smrti.
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.