Diskuze : Hlavní : Mezi námi maminkami

Já si ty dny školního zubaře pamatuju jako čekání na porážku. Sedět, poslouchat vrtání, vidět jak jdou na řadu další, nervozita, strach, nikoho to nezajímá, pak přijdeš na řadu, SEDNOUT, OTEVŘÍT, VYPLÁCHNI SI a DALŠÍ. Nemluvit, necítit, jsi jen předmět ošetření.

To je drsný.

Já měla první plombu v 15, zrovna tak bráchové - tak si to takhle nepamatuji. My tam chodili rádi - místo školy.

Ale abych popsala svojí zkušenost ze zubního - nám chodí děti i dospělí, kteří mají špatné zkušenosti od svých současných zubařů. Soukromých. A vybraných. Je to o lidech a bylo to tak i dřív. ORL u nás na poliklinice, kam se hrne každý a klidně si s dítětem vysedí 3-4 hodinovou frontu, je ten samý, ke kterému jsem chodila já jako dítě.
Dělal mi punkce dutin. Už tehdy se choval pěkně, režim - nerežim.

Žženo, jo, to je zajímavě řečeno.
Všeobecný pokrok a různé aplikace v různých systémech.

Žženo, ano, jsem si vědoma, že zdravotnictví se kritizuje snad v každé zemi, že každý systém má své limity a nedostatky.
A jsem si vědoma, že DNES máme velmi kvalitní zdravotnictví.
Ale jsem alergická na "vydobytky socialismu" a přehlížení kontextu.