Diskuze : Drbárny : Drbárna o Norsku

"S naléhavou prosbou o umožnění kontaktu pana Pavelky se svými vnuky se na norské úřady obrátila hodonínská rodina chlapců Michalákových. Důvodem je vážný zdravotní stav jejich dědečka. Ten v důsledku vážné nemoci zůstal v červenci trvale upoután na lůžko a přišel tak o naději, že se s dětmi ještě někdy setká v Norsku osobně. Rodina, která odmítla hospicovou péči a stará se o dědu v domácím prostředí, nyní prosí norské úřady o to, aby mohl se svými vnuky promluvit alespoň po skypu.
Do komunikace s úřadem Barnevernu v Nedre Eiker a jeho ředitelkou Lene Grendahl se zapojila i česká ambasáda v Oslu, ta ale neověřila, zda byla prosba rodiny Barnevernem a pěstouny dětem skutečně předána. Nejistý je také osud dopisu a fotografií, které rodina při té příležitosti dětem zaslala. Přestože již dříve a opakovaně vláda přislíbila ověření stavu chlapců, doposud nikdo děti neviděl a zdá se, že se k tomu české úřady vůbec nechystají.
Rodina doposud postupovala bez zapojení veřejnosti, jednak s ohledem na své soukromí, jednak z obav z reakce Barnevernu na další medializaci. Vzhledem k protahování vzájemné komunikace a formálního přístupu zastupitelského úřadu ČR v Oslo se však obává, že Norsko styk neumožní, aniž by to však rodině sdělilo. Proto se rodina nyní rozhodla své volání o pomoc zveřejnit v naději, že veřejný tlak přiměje Norsko k ústupku.
„Zabránit kontaktu dětí s vážně nemocným dědečkem by bylo to nejhorší, čeho se může státní moc na rodině dopustit. Z humanitárních důvodů se roztržené rodiny slučují i během válek. Norsko rozhodování, zdá se, záměrně protahuje. Vyzývám proto ministra zahraničních věcí Zaorálka: Zasaďte se neprodleně a osobně o to, aby Česká republika prostřednictvím osobního kontaktu pracovníků ambasády s dětmi ověřila předání zpráv. Jinak budu považovat vaše nedávná slova o pomoci českým občanům v nouzi za špatný vtip,“ apeluje poslankyně Jitka Chalánková, která má současně plnou moc zastupovat rodinu vůči českým úřadům.
Informace přicházející z úřadu v Nedre Eiker považuje rodina za nedůvěryhodné. „Nejdříve promtně vzkázali, že děti si nepřejí dědečka vidět. Následně byl na úřad do Nedre Eiker zaslán alespoň dopis nadiktovaný panem Pavelkou tak, aby prošel cenzurou Barnevernu. Po delší odmlce se úředníci ozvali mimo jiné s tím, že nesmějí komunikovat e-mailem (doposud elektronickou poštou běžně komunikovali). Dopis prý zaslali poštou pěstounům. Česká ambasáda následně předala úřadu také fotografie rodiny s dědečkem na památku. Zda se zprávy k dětem dostaly, nikdo netuší - ambasáda se bohužel spoléhá na tvrzení Barnevernu, důvěřuje mu,“ říká dřívější právní zástupce Evy Michalákové Pavel Hasenkopf. Podle něj jde o očekáváný scénář, který se opakuje stále dokola: „Úřad v Nedre Eiker rodině dlouhodobě nepodává korektní zprávy, protahuje komunikaci a jeho cílem je zachovat status quo. Norové styk nechtějí umožnit, ale nikdy to otevřeně nepřiznají.“
Jediný, kdo zatím rodině podal rychlou pomocnou ruku, je ministr pro lidská práva Chvojka, který se v červenci s prosbou o lidský přístup a okamžité umožnění kontaktu obrátil přímým dopisem na norskou ministryni pro děti a rovnost Solveig Horne.

Příloha: Přehled odmítnutých žádostí Jiřího Pavelky o setkání s dětmi od září 2015 (pod většinou z nich je podepsána Lene Grendahl, na jejíž tvrzení spoléhají pracovníci české ambasády v Oslo). Jedná se o přesný překlad zdůvodnění:
3. 9. 2015
S odůvodněním, že žádost vnímají pozitivně, ale děti mají příliš mnoho aktivit ve škole. K žádosti se vrátí, až se situace uklidní.
18. 2. 2016
Vyjadřují obavy ze stresu dětí před soudem a avizují, že žádost přehodnotí, až se situace uklidní.
4. 5. 2016
Situace dětí se prý od února nezměnila. Až bude situace klidnější a čitelnější, návštěvu opět zváží.
28. 9. 2016
Žádosti nevyhovují a odkazují na dříve uvedené důvody. S dědečkem se prý spojí, až budou okolnosti příhodnější.
9. 11. 2016
Odmítají kontakt, protože nyní není kontakt s biologickou rodinou v zájmu dětí. Informují, že již dříve dědečkovi napsali, že kontakt zváží, až se situace uklidní. "

Odebrání dítěte jsou komplikované případy a někdy jsou oprávněné a někdy ne. V každém případě by soudy měly mít v těchto případech prioritu a rozhodnutí včetně všech odvolání a přezkoumání by měla být velmi rychlá, protože u malých dětí se skutečně vazby narušují mnohem rychleji než u starších. Pokud je dítě fixováno na biologickou rodinu a odebráno neoprávněně, tak se podle mého jedná o psychické týrání, které je zcela srovnatelné s týráním fyzickým. Sociálka, která ignorovala rozhodnutí soudu by se měla z tohoto zodpovídat a mělo by dojít k vyvození zodpovědnosti u příslušných zaměstnanců, jinak se takové případy budou opakovat.

Aneb rozsudek štrasburského soudu, což se sice týká italské kauzy, ale připomíná to hlavně Norsko.


Rodinu pěstouni nenahradí.

Matka by s tím nesouhlasila, takže ji předem museli zbavit rodičovských práv. Otec zjevně nebyl proti.

No minimalne muzou Norove konecne s Denisem na dovolenou do zahranici, jak si uz leta prali. To je evidentne dulezitejsi nez treba dedecek s babickou.