Diskuze : Hlavní : Věkový rozdíl mezi partnery

Baro ale proc se sebemrskst,kdyz to jinak neslo?

Báro, já zažila péči- rok doma umírala- u prababičky, ale to mi bylo 16 a mamku jsem jen střídala.
Pak mamku, umřela doma. Umím si své limity představit zcela jasně, ale partner je přeci jen ještě jiná kategorie...takže vlastně neumím.

zefýr, já toto u rodičů zažila, a to jak český nemocniční špitál, tak i zahraniční hospic, kde to bylo úžasné. postarat jsem se nemohla - malé děti, bydleli jsme daleko. proto si umím představit, že u manžela bych to řešila péčí doma, kdyby to bylo jen trochu možné. a to nejsem pečovací typ, smradlavé pleny měnil manžel, apod.

Danulu, to je uvažování mladého, zdravého člověka. Člověk stárne a časem není tak flexibilní. Má své zvyky. Nerad mění místo pobytu. Je rád ve svém. Mladý člověk má nějaké představy, co by dělal, kdyby....(ochrnul, oslepl, dostal Alzheimera). Ale věř, že tohle se časem mění a jako stárnoucí osoba už tak radikální nebudeš. Zažila jsem interny, LDN, psychiatrie...v zahraničí domácí péči. Jako ta pečující osoba. A za sebe říkám, že žádný starší člověk se netřese na ústavní péči, kde zapáchá cizí stolice v míse, kde je x lidí na pokoji (někdy i jeden spolubydlící je moc), kde je vše neosobní. Jedna fotka na stolečku ti domov neudělá.
Klidně pomoc profesionálů, ale doma je doma. Pokud je to alespoň trochu možné....

Báro, já na tu otázku nedokážu odpovědět. Možná bych to s pomocí profesionálů a otupělá práškama dala, jinak bych musela napsat asi to, co Danulu.
Já na přímou péči o člověka podle mě nemám. Zatím jsem to sama nikdy nezvládla.
A netýrám se za to.