Diskuze : Hlavní : Umělé oplodnění

Phoeb,

zkus si přečíst knihu "Proč k nám miminko nechce" od Wahlgrenis.
Třeba najdeš inspiraci a pomoc

Hele já myslím že ti asi rozumím. On to člověk má jako tu "poslední instanci", že když se nezadaří tak ještě může jít tou cestou medicíny. Jenže ve skutečnosti pořád ve skrytu to pořád zkoušíš a doufáš že možná třeba tentokrát ... a ono zase nic.

A když tedy mělo dojít na to rozhodnutí jít do Caru, tak mně zachvátila panika, protože co když ani toto nepomůže, a další, vyšší instance už vlastně není.

Takže bych řekla že ty pocity jsou normální, je v tom hlavně ten strach, co pak když ani toto nepomůže. Ono navíc ty "pouze 3" placené pokusy té psychice taky nepomáhají.

Ale prostě, jestli chceš dítě a chceš ho hodně, tak se tou cestou vydej a nezbývá než doufat. Medicína jde furt dopředu a šance jistě nějaké jsou.

Nezastírám že snadné to není, spíš dle mého psychicky, i když ani fyzicky to není až taková legrace. Pak všechny ta vyšetření, odběry, injekce, čekání na výsledky atd atd. Chce to prostě obrnit se a řešit krok po kroku, den za dnem.

Pokud jde o věk, jsi tak akorát, čekat klidně ještě můžete, ale pokud je šance na přirozené početí mizivá, tak bych neotálela, to není nač čekat. Akorát se budeš likvidovat dál psychicky. Ono se totiž snadno řekne nemyslete na to, ale jen ti co to zažili ví jak moc je to těžké, ne-li nemožné.
A i u IVF šance s přibývajícím věkem postupně přece jen taky klesají.
Já měla děti po IVF v 34 a 36 letech.

Jsem rada,ze tahle moznost existuje a ze je sance jak problem obejit. Spis me vnitrne trapi,ze to nejde samo. Musim to vnitrne prijmout,srovnat se s tim a hlavne v tom videt nadeji. Ted spis prevlada strach a zoufalstvi. Mozna jsem velka citlivka, neduveriva..uvedumuji si,ze ani iVF neni vsemocne.

Hlavně pokud dítě chceš, IVF nezavrhuj. Rady "nech to plavat a miminko přijde samo" jsou dobře myšlené, ale nemusejí vyjít, Určitě je lepší se na otěhotnění neupínat, ale jestli dítě chceš, řeš to. Kolem 30 máš ještě čas vše promyslet.

Od detstvi mi Dr. tvrdili, ze muzu otehotnet jen "in vitro".
Poprve nehoda ve 26, to pak ale nevyslo.
Podruhe jsme v mych 37 rekli, ze tomu nechame volny prubeh ale vime, te to zrejme stejne nevyjde - par mladsich kolegin se uz i roky "snazily".
Vyslo hned prvni mesic.
Za tri roky jsme CHTELI (a to mooc) dalsi - neslo a neslo.
V ruznych centrech vsude rekli to stejny.
Ja stara (AMH az 0,3), spermiogram byl ruznej, tam se to fakt meni ze dne na den.
Rozhodli jsme se pro JEDEN pokus,
se vsim moznym byla pravdepodobnost otehotneni ca 2-3%, ja mela uz 43 let.
Predtim jsme jeli na 3 tydny na dovolenou, bylo uz rozhodnuto, tak jsme na "tehotneni" ani nepomysleli, jen si uzivali .
Prileteli domu a kvuli jednodennimu zpozdeni jsem jen tak pro formu udelala tt.
Pozitivni.
Doktora v CARU druhej den malem trefil slak!