Diskuze : Hlavní : Umělé oplodnění

Ahoj, nemyslete na to porad. Taky jsme sli na IVF, ale zrovna jsem mela v praci jine starosti, tak jsme se to brali jen tak, ze to je jen poprve na zkousku, nic se nedeje. Tezky vysvetlovat, ale soustredte se na jine veci - spolednou dovolenou, praci, kino ... co vas bavi. Cim vic se soustredite na dite, tim je to horsi.
IVF se nam povedlo napoprve a pak jsem otehotnela jeste trikat bez doktoru.

Zkus si sama sobe sugerovat, ze to jsou doktori jako kazdy jiny, jako bys sla na vysetreni oci, usi, nosu a tak. Proste ze to je neco podobneho. Me to dost pomahalo.

pokud nechceš jít na IVF, pokud vnitřně cítíš, že to není ono..... tak tam nechoď
nebo Tě někdo nutí ? manžel, okolí ? cítíš tlaky svého okolí, že už máš mít dítě ? a kdo to prosím určuje ? moje kamarádka byla ve stejný situaci, co jsem ji poradila: zaměř se na jiné věci, dělej vše, co děláš s radostí a ono to miminko přijde a přišlo za 2 roky, dneska má 2 zdravé děti, první porodila v 33 letech...........
prosím nedělej nic, co je Ti proti srsti, všechno má svůj čas a svůj důvod........
trpělivost je moc důležitá
první dcera se mi narodila až 2 roky po svatbě a dneska mám 4 zdravé děti......
hezký den a nenech se otrávit a zbytečně se netrap
všechno prober se svým mužem, s kamarádkou, které můžeš všechno svěřit, získej informace a hlavně buď v klidu

A proč přesně se nemůžeš srovnat s IVF ?

Ono možná je lepší nad tím tolik nepřemýšlet. Prostě brát to že je to lékařská pomoc, tak jako u jiných zdravotních problémů. Transplantace srdce nebo kyčelního kloubu taky není úplně přirozená věc, ale medicína to již dnes umožňuje a z dobrých důvodů se to provádí.

On život prostě leckdy nejde tak jak by si člověk přál. A věř mi že to chápu, sama jsem si tím prošla. S myšlenou že budu muset na IVF pokud chci dítě jsem se nějakou chvíli smiřovala, a jedna z věcí za kterou jsem a budu exmanželovi vděčná, že mně k tomu tehdy tak trochu dostrkal.

Mám po dvou IVF dvě děti. A jsem moc šťastná že to tak je. A že jsem mezi těmi které měly to štěstí že to IVF vyšlo. A že jsem mezi těmi co mají to štěstí, že mají zdravé děti. A je mi fakt naprosto šumák "jak" jsem k nim přišla.

I je mi jedno že jsem nikdy nezažila porod, obě děti šly/musely císařem. Prvorozenému to naprosto jistě zachránilo život. A taky jsem si to představovala jinak, než že ze dne na den mně říznou a budu mít nedonošence v inkubátoru a klepat se o jeho život. Na druhou stranu, tohle zas člověku dost srovná priority.

Dnes zpětně viděno, jsem moc ráda že žiju v době, kdy jsou takové věci medicínsky možné. Že jsem mohla mít dítě, že mé dítě přežilo vážné těhotenské komplikace. Že se obě narodily zdravé, a zaplať pánbu jsou zdravé dál. A že byť to bylo finančně náročné, tak že žiji v zemi kde si to pořád finančně můžu dovolit.

Dnes čert vem nějaký IVF. Hlavně že mám ty svoje děti.
Přeju ať to vyjde.

Spatne. Tak jsem se bala zklamani, ze jsem radeji zazadala o adopci. Po roce litani kolem adopce, kdyz uz jsme byli na rade me teta premluvila alespon na jeden pokus. No...a mam ctrnactileta dvojcata. Pote 14 let bez antikoncepce a na stara kolena jsem otehotnela prirozenou cestou. Nas zazrak tu vedle me prave kvici jak pichle sele

Osobní zkušenost s IVF nemám, znám případy, kdy nevyšlo i kdy vyšlo.
Rozumím Ti ale dobře, dítě mám adoptované u mě totiž ani IVF tenkrát nemělo smysl (možná se za 20 let situace změnila a dnes by se to alespoň zkoušelo)

Přeji ať se miminko podaří .